Fanda Hrubý

Dnes je to 20 let, kdy odešel na poslední vandr, slavný a věčný tramp Eduard Ingriš.

Je to jeden z našich, nejslavnějších rodáků o kterých se nesmělo mluvit.

Převzato ze stránek: http://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Ingriš

Eduard Ingriš (11. února 1905 Zlonice u Slaného – 12. ledna 1991 Reno, USA) byl český hudební skladatel, dirigent, cestovatel, filmový dokumentarista, kameraman a fotograf. Napsal šedesát operet, nejúspěšnější Rozmarné zrcadlo dosáhla 1600 repríz. Byl autorem mnoha písní, z nichž nejznámější je Teskně hučí Niagara (1931) a napsal hudbu k jedenácti filmům (např. k filmu The Gallant One). V roce 1947 odjel do Jižní Ameriky a po únoru 1948 se rozhodl, že se do vlasti už nevrátí. Usadil se v Peruánské Limě a stal se vyhledávaným fotografem a kameramanem. Oficiálně portrétoval peruánského prezidenta Manuela Pradu, vyhrával mezinárodní fotografické soutěže a jeho fotografie uveřejňovaly i tak významné časopisy, jako Time a Life. Ve vlastní produkci vyrobil tři celovečerní filmy. Spolupracoval s Ernestem Hemingwayem při natáčení filmové podoby jeho románu Stařec a moře, setkal se také se známými českými cestovateli Hanzelkou a Zikmundem. Ve svých 49 letech se seznámil s věhlasným norským etnologem Thorem Heyerdahlem a rozhodl se potvrdit jeho teorii o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. Po jednom neúspěšném pokusu na balsovém voru Kantuta I musela být posádka zachráněna americkou lodí. V roce 1959 plavbu úspěšně zopakoval na voru Kantuta II. V roce 1962 se z Peru přestěhoval do USA, kde se oženil a usadil v South Lake Tahoe. Jeho žena Nina, pocházela z Brna a s rodiči utekla z Československa již v květnu roku 1945. Její otec byl potomkem ruských kozáků a dobře věděl, co by ho od Rudé armády čekalo kdyby zůstal. Při jeho uplatnění v USA mu pomáhala i herečka českého původu Florence Marlyová a americký herec Grand Williams. V roce 1991 zemřel v nevadském Renu ve věku 86 let. Urna s jeho ostatky byla uložena v rodných Zlonicích. Byla to právě jeho žena paní Nina Ingrišová, která obrovský archív svého manžela věnovala po jeho smrti do České republiky. O převoz celé tuny Ingrišových písemností, notových náznamů, nahrávek, fotografií i filmů se v roce 2001 zasloužil Miroslav Zikmund. Jeho archiv zrevidoval v roce 2000 spolu s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou a poté bylo 1100 kg archiválií dopraveno do České republiky. Jeho unikátní fond byl zachráněn a nyní se nachází v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je fotografická část pozůstalosti digitalizována.

Dnes by oslavil své 69. narozeniny kamarád a kytarový démon, jak jsme ho znali my.

My, kteří jsme měli to štěstí a setkali se skupinou Hoboes.

Jejich nádherná muzika zasáhla snad všechny, kteří mají rádi romantiku a tramping.

Tento styl spoluutvářel i Jindra Pedrák Pitra.

Přidávám na odkaz „You Tube“, kde je Mikiho slavná píseň „Jarní kurýr“.

Ve filmu „Dobrodružství šesti trampů“,

Zahraná ještě v původním obsazení nepřekonatelné skupiny Hoboes, a kde je dobře slyšet a vidět

Mimochodem, jak je vidět na fotce, jsou s Pepou Fouskem z jedné stáje.

Koloušek,Pepa,Miki,MílaJícha,Wabi,Petr Jícha,Pedrák.

Dewi s Pedrákem

Nezbejvá než

SMEKNOUT

Kamarádi, kladeňáci i nekladeňáci, všichni, kdož máte rádi Country, Folk, ale i obyčejnou trampskou písničku, do které se snaží každý autor i interpret vložit kus sebe, svých citů a srdce.
Jsem pověřen i zbytkem kapely Gladly S.W., abych Vám všem tady na Vanrtorně moc a moc poděkoval. Uplynul rok od našeho vítězství v Talentu Country rádia 2010 a Hudebního poháru Country rádia 2010 a co se změnilo? Mnohé! Stali jsme se známou kapelou už daleko nad rámec Kladna, prakticky po celé republice, protože jsem měli dva koncerty i na Vysočině a i tam jsme byli překvapeni, že naše písničky znají. Udělali jsme obrovský kus práce. Za necelý rok jsme napsali 26 písniček a žádná z nich není posluchači přijímána „jen jako kus“, ale všechny mají své příznivce. To jsme potvrdili vydáním našeho debutového autorského alba – Za 5 minut dvanáct, které jsme šili horkou jehlou, pod tlakem mailů, SMS, ale hlavně slibu, který jsme dali posluchačům v pořadech Country rádia. Totiž, že vydáme CD do konce roku 2010. A to se nám podařilo. CD je obrazem doby, tehdejší úrovně sehranosti, aranží atd. Všechny písničky jsme před vstupem do studia hráli jen několikrát a mnohé dohody na schématech jsme tvořili až právě naostro, ve studiu. Nicméně vše jsme stihli a myslím, že se nemáme za co stydět. Dnes už se písničky usazují, přidáváme hlasy, nápady a v příštím roce, zhruba v březnu začne nahrávání našeho 2. CD, na které už máme sponzorský příslib od Ing. Vladimíra Drába, který nám velice velkoryse pomohl i k prvnímu.
Rok 2011 byl ve znamení zúročovaní těchto úspěchů a na nás byl úkol všude, kde jsme vystupovali potvrdit, že nejsme kapela jedné písně a i to se nám velice dařilo. Odehráli jsme bezpočet významných, ale i menších, útulných festivalů a samostatných koncertů a všude jsme zaznamenali vesměs velice pozitivní reakce publika. Jejich výčet je v kalendáři akcí na našich nových stránkách, které jsme spustili 1. května 2011 a máme na ně velice kladné ohlasy. Samozřejmě, že budou stále zdoknalovány.
Natočili jsme ke svým písničkám tři videoklipy. Jejich autorem je náš kamarád Olda Vyavi Pokorný. Vítr nad Berounkou, Charlie a nejnovější Poslední výstup.
Country rádio hraje naše písničky víc, než jsme sami čekali, posluchači si o ně hodně píší a se samotným rádiem máme vynikající vztahy. Úplnou novinkou jsou pravidelné videoreporty, které pro nás natáčí můj dlouholetý kamarád, člověk všestranně nadaný RNDr. Petr Dvořák. Povoláním je letecký meteorolog a v současné době i tiskový mluvčí ČHMÚ. V nich Vás informuje touto zajímavou formou o novinkách okolo naší kapely.
Zkoušíme nové a nové písničky a postupně je nabízíme na našich koncertech na Kladně i ve vzdálenějších místech. Navázali jsme spolupráci s několika služebně staršími, ale stejně „zelenými“ kapelami jako jsme my. Například se Standou Čermákem a skupinou Dreams, pražskou skupinou Sekvoj s třicetiletým trváním a plzeňskými Lignit.
Uspořádali jsme první ročník našeho festivalu Valdecký háj na Braškově a ten se vydařil přímo skvěle. Hlavní hvězdou na něm byl Hoza Vyčítal a legendární Greenhorns. Popsat jak se celá akce úžasně vydařila by vydalo na celou stránku, takže snad jen tolik. Už teď můžeme oznámit, že už se připravuje 2. ročník a pod vysoko nasazenou laťku rozhodně nepůjdeme. Tahák festivalu bude opět legenda a jeho a jejich 🙂 jméno si prozatím necháme jako překvapení.
Jestliže jsem začal tím, co se všechno změnilo, skončím tím, co se nezměnilo! Tím je Jirka Fejtek, Pepík Mareček, Honza Šmejkal a Milan Procházka. Jsme pořád stejní kluci, kteří stále nevěří, jak se dostali do tohoto krásného vlaku a kde se vzali ty kvanta posluchačů kteří nám dávají takovou podporu a chuť do další práce. Těch kritických je opravdu minimum a je dobře že jsou i takoví.
Těm prvním ještě jednou z celého srdce (=Gladly) děkujeme, věříme, že nás neopustí ani ve finále a ti druzí třeba jednou pochopí, že svoje písničky píšeme a hrajeme s pokorou, jaké jsme jen schopni, dáváme do nich kus svých životů, příběhů a srdce, bez ohledu na to, co tomu říká zajetý a nekompromisní showbyznys.
Všem velký a ještě větší dík a budeme šťastni, když budete při nás stát i ve finále, které dnes nebo možná zítra ráno odstartuje.

Milan Procházka a všichni další z Gladly S.W. – Jirka, Honza a Pepík