Pro celou trampskou veřejnost, prostě
Pedrák.
Je tomu již neuvěřitelných 18 let, kdy odešel na věčný vandr.
Přesto mi pokaždé při vzpomínce na tohohle kamaráda napadne.
Jak s těmi kraťounkými prsty může tak nádherně basovat,(a to na normální kytaru). Asi je to dáno tím, že mám zafixováno, každý muzikant musí mít dlouhé a štíhlé prsty. U Pedráka to neplatilo, a nic mu nebránilo, aby dodal svými charakteristickými basy, neopakovatelný punc Hobousárnám, a tím se i nesmazatelně zapsal do dějin naší hudby.
Záměrně neříkám, kterého žánru, protože pořád to jsou „JEN“ Hobousárny.
Kdo chce, může si dnes vzpomenout na toho hodného a skromného kamaráda.
A říci: Ahoj Pedráku.
Na to „ON“ to slyšel.
