Čas.

My lidé si myslíme, že vládneme světem, že jsme ze všech nejmocnější, ale to se pletem.
I my máme svého pána, zná ho každý z nás, je to vládce neúprosný, jmenuje se čas.
Každý den mu podléháme, ve svém boji marném vždyt‘ hned jak se narodíme, okamžitě stárnem.
Od včerejška k zítřku běží, tak rychle, až k zlosti, jen zavadí o přítomnost, již je minulostí.
Od mladosti k stáru letí, stárnu já i svět, včera jsem byl malý chlapec, zítra budu kmet.
Čas, tak jako moudrý vládce, spravuje svou zem, ať jsi chuďas nebo boháč, měří stejně všem.
Počítá nám dny i roky, na tvář kreslí vrásku, přináší nám žal i hoře, nosí však i lásku.
Poklonit se před tím pánem, měl by každý z nás, poděkovat, že jsme tady, že nám dal svůj čas.
Jaroslav Král
Příspěvek byl publikován v rubrice Poezie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *