Slunce

Před tebou klekám slunce mé, skláním se před tvým leskem.
Jak jsi se asi zrodilo? Bylo to Velkým třeskem?
Či Héfaistos tě vykoval, ze zlata, které teklo?
Prý dal ti život Stvořitel, když řekl : “ Budiž světlo.“
A od té doby stovky let zahříváš moji zemi,
tvé louče denně krášlí svět, jsi milováno všemi.
Bylo jsi bohem národa, co klaníval se tobě,
zatím co ty jsi stále tu, ten národ již je v hrobě.
I jméno králi dalo jsi, co svému lidu vládl,
zatím co ty tu stále jsi, jeho trůn dávno padl.
Prý jednou zhasne tvoje zář a všude bude temno,
to však již budu v hrobě spát a bude mi to jedno.
Příspěvek byl publikován v rubrice Poezie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *